Citát dne

Nemáš duši. Ty jsi Duše. Máš tělo.

...aneb Na prvním místě rozvíjejme našeho ducha, pak až tělo.

Spokojeně žít...

...aneb Co jsem dělala předchozí tři dny.

Pátek - strávený s nejbližší kamarádkou

Naše veledílo:)

• Procházka po lese - žijeme na vesnici, pár domů od sebe, takže jen obléct sportovní tepláky, vzít vodítko a psa a jde se:)
• Měsíc strávila v zahraničí a ačkoliv jsme se dva měsíce neviděly, k tomu, aby mi popsala zážitky z cest, případně ukázala alespoň pár fotek, jsme se opravdu nedostaly - musely jsme řešit osobnější věci:D
• Společně přichystaný oběd - bulgur s dušenou zeleninou (cibule, papriky, rajčata, domácí fazolové lusky, mrkev, sušená rajčata) a tofu restované s olejem ze sušených rajčat - pochutnaly jsme si neskutečně!
• Listování Apetity její maminky, prozrazování kuchařských tipů a zjištění, že už jsme fakt velké holky, když řešíme vaření...:)
• Radost z toho, že i když jsme se dva měsíce neviděly a nemohly si moc psát, bylo to, jako bychom se neviděly týden. V původním plánu byla procházka na hodinku dvě - místo toho jsme se rozloučily ve chvíli, kdy jsem šla domů ještě trošku uklidit, než přijde přítel z práce:)
• Řekla jsem jí o blogu a za chvilku po rozloučení už mi psala. Opravdu jsem ji překvapila a  blog se jí moc líbí!

Sobota - strávená s rodiči přítele

• Dopolední cestování plné stresu (ano, z mé strany, ach jo).
• Krásné přivítání. Sdělování novinek, pomáhání s přípravou jídla. Zanícená debata.
• Vynikající oběd - květáková polévka, grilovaný lilek s bramborami s kuřecím, hovězími líčky a jemnou omáčkou (chlapi měli knedlíky, omáčky hodně, lilek žádný:))
• Odpolední povídání - jak se nám daří, povídání o našich zvířatech, zážitky z dovolené, plánování společného výletu.
• Hodně smíchu.
• Poslouchání příjemné hudby, svíčky.
• Domů jsme jeli v devět!, vůbec se mi od nich nechtělo.

Neděle - strávená s milým

• Začala vlastně už v předchozí večer - pozorováním hvězd, pěkným povídáním...
• Společná snídaně - palačinky (čoko-koko protein, žitná mouka, vajíčka) s krémem z jogurtu a arašídového másla, káva s vůní belgických pralinek.
• Krátká návštěva u mého dědy. Veselé povídání s mými rodiči, v posledních dnech se stalo něco, co nás opět sblížilo a více semklo a nyní už je rodinná pohoda v plné síle zpět.
• Oběd - pečená zelenina, brambory, mozzarela. Milý byl statečný a nakonec uznal, že to opravdu byla dobrota:)
• Povídání. Vybírání dárku k jeho narozeninám. Jedení nepodařené mrkvové buchty - "Hm, miláčku, chutná přesně tak, jak jsem čekal!" ...:D
• Studování mapy hvězdné oblohy a vybíhání na balkon - ověřování nových znalostí.
• Zjištění, že jsme pokročili o 100 % - krom Velkého vozu už poznáme i Kasiopeu.
• Sledování prvního dílu historického seriálu, tulení, shoda, že jej budeme sledovat i nadále. 
• Vrnící kocour dožadující se přitulení, totéž platí o Sofii.

Blog má v názvu "spokojeně žít sama se sebou" a tento víkend mi opět ukázal, že je to důležité - ovšem teprve s druhými může být člověk opravdu šťastný:)

28. 8. a 29. 8. + Motivující píseň

V dnešní době je více než 95 % všech chronických onemocnění  způsobeno volbou potravy, jedovatými složkami jídla, nedostatkem živin a nedostatkem fyzického cvičení. - Mike Adams, "Hlídač zdraví"

...a já se snažím, aby mé jídelníčky byly  pořádku - níže jsou dva poslední a tip na song, který mě nakopová - ne v tom smyslu, že by se mi u něj dobře cvičilo (i když to by také mohlo platit), ale duševně...:)

Úterý 28.: 6:50 - ovesná kaše s Hollandií, kokosem a rozinkami
10:45 - kysané mléko, mandle
13:45 - špalda, sójové boby, restovaná cuketa
18:45 - salát (pekingské zelí, bílé papriky, eidam) +latté 
19:30 - vyjedení trochy kuřecího masa a zeleniny z kebabu od milého:)
22:00 - cottage, křehké plátky

Ke vtipné kombinaci salátu a kávy došlo tak, že jsem se v práci nestihla najíst a salát jsem tedy jedla v na zahrádce hospůdky - slečna servírka byla opravdu aktivní a latté mi přinesla ihned po objednání...:)

Středa 29.: 7:15 - ovesné vločky s Hollandií a žlutým melounem 
10:45 - grahamová houska, slunečnicová semínka, kysané mléko 
14:00 - krůtí a la gyros:) s bramborami, bohatou oblohou a jogurtovo-tatarkovým desinkem 
15:30 - vanička odtuč. tvarohu s kakaem, kokosem, lískovými oříšky a rozinkami + kousnutí přítelovy snickersky (provokatér!!!)
19:30 - sójové boby s paprikou a pórkem, část 1.
22:15 - sójové boby s paprikou a pórkem, část 2.
Pohyb: 40 minut badmintonu

Dopolední svačina byla větší, neseděla jsem v práci, ale běhala po městě - a ani nevím, kdy jsem milované grahamové pečivo jedla naposled. Oběd byl inspirací ze včerejška a s mužem jsme byli podobností chutí opravdu překvapeni a nadšeni a sklidila jsem spousty chvály:)! Překvapená chutí jsem byla i po obědě, a to chutí na sladké - udolala jsem ji tvarohem, ale že se ji mrše nechtělo odejít. Večer mě opět chytl měchýř, takže večeře byla nadvakrát a to jsem ještě byla ráda:-/

Po dlouhé době vidíte kolonku pohyb - i když nevím, zda to bylo vzhledem k večerním mukám zrovna prozíravé... ale byl to odpočinkový styl, už nám to jde, takže se tolik nenaběháme:)

A mám zde něco nezvyklého - chtěla bych vám představit píseň, která mi v posledních dnech zní   v hlavě:) Je skvělá po hudební stránce, ačkoliv uznávám, že na tom se shodnout nemusíme - mám ráda energický melodický rock a tento song je dle mého gusta. Každopádně text mě nakopává a motivuje a věřím, že i vás osloví. Jmenuje se Rearviewmirror (Zpětné zrcátko, což zní hůře:D) skvělé kapely Pearl Jam. K poslechnutí zde spolu s textem a jeho (amatérským) překladem. Ve svém zpětném zrcátku vidím mé "staré" já - škodila jsem si, trápila se a chci od toho pryč!

23. 8. + 100 dní

Příjemný pátek - nebo kterýkoliv jiný den:) přeji!
6:50 - ovesná kaše s Hollandií, kostičkou malinové 70% čokolády, mandle
10:00 - dýňová a slunečnicová semínka (hádejte, kdo si zapomněl svačinu...)
13:00 - kuřecí nudličky s paprikou a rajčaty v orientální jogurtové omáčce s bazalkou a oregánem, podáváno s kopečky celozrnného kuskusu
16:00 - sójové vločky, ředkvičky, olivový olej, pekingské zelí
19:30 - omeleta se sýrem a knackebroty
21:00 - meloun (daly jsme si s mamkou, to se neodmítá:))

Dnes bych vám chtěla ukázat blog, ze kterého jsem nadšená - je to blog Nikki a jmenuje se  Chci se cítit a být FIT. Najdete jej na stránce http://mojetelo.blogspot.cz/.

Nikki je mladá maminka, která za tři měsíce zhubla 12 kilogramů a vypadá jako jiný člověk! 

Posuďte samy a rozhodně navštivte její blog!!!

A právě Nikki mě přivedla k rozhodnutí, že i já chci během 100 dní změnit sama sebe - chci opravdu být spokojená sama se sebou, jak zní heslo mého blogu. Od konce května, kdy jsem blog založila, jsem se toho o sobě mnoho dozvěděla a mám pro to mnohem lepší a snadnější podmínky než dříve, už jen proto, že jsem své vysněné váhy dosáhla a také vím, že bez srovnané psychiky si váhu neudržím! Pokud počítám ode dneška (a pokud počítám správně:)), 100. den mého snažení připadne na 1. prosince - a vzhledem k tomu, že v prosinci mám narozeniny plus oslavíme 6. výročí s milým (a já tuším nějaké pěkné a významné překvapení:)), je to ideální šance tyto události oslavit se sakra pěknou postavou a skvělým pocitem ze sebe samé:)
Jo a taky mě napadlo, že bychom pak konečně mohli využít možnost nechat se v ateliéru vyfotit od jednoho z blízkých - profi fotografa... hmmm:)!

18. 8. + Práce na sobě

Krásný den přeji:)!
6:50 - ovesná kaše (s mlékem) s rozdrobenou zdravou margotkovou buchtou
11:15 - tvaroh s kakaem a agáve sirupem
16:00 - rýže natural s cizrnou, restovanou cuketou, olivovým olejem a ledovým salátem
18:15 - ledový salát, bílé papriky, na kostičky nakrájený eidam
20:00 - dietní hermelín nahřátý na pánvi s orientálním kořením a olivovým olejem

Zjišťuji, že momentálně mi mé jídelníčky naprosto vyhovují - nic nepočítám, porce jsou větší, než když jsem takto jedla dříve a také nejsem tak striktní a dogmatická ve výběru potravin. Obecně se snažím o větší volnost, ale také disciplínu. 

Pořídila jsem si zápisníček, do kterého si večer sepisuji, co mě za ten den potěšilo a co jsem pro sebe udělala dobrého. Člověk pak usíná příjemně naladěný, protože ví, že ten den nebyl vlastně vůbec špatný:)

Tento týden jsem se po dlouhé době viděla s kamarádkou, kterou mám moc ráda a považuji ji za jednoho z nejaktivnějších a nejmilejších lidí, které znám. O to víc mě potěšilo, že jsme se v kavárně s povídáním nezastavily a zjistily jsme, kolik toho máme společného - stala se z ní vegetariánka a má velmi blízko i k veganství, nechala si ode mě vyprávět o makrobiotice a zaujalo jí to:) To, s jakým přesvědčením mi říkala: "Mám se ráda, není mi jedno, co jím - moje tělo není popelnice, já mu chci dopřávat!" se mi hluboce vrylo do paměti...

Určitě bych ji chtěla zase vidět a do té doby...? Že by častější zařazování nějakých těch vegan-makrobio obědů jako dneska:)? 

Kalorie se sčítají!

K tomuto článku mě přiměl rozhovor s kamarádkou, která se vlivem nedobrých okolností dostala k přejídání a protože nechce dopustit, aby opět nabrala pracně shozená kila, chce tento problém řešit za každou cenu. Následující krátké zamyšlení bych jí chtěla věnovat - Silvi, čti:)!

Když při dietě uklouzneš k něčemu, co jsi jíst nechtěla, je pak velice snadné si říct, že to už dneska nemá cenu. Pravdou ale je, že tělo žádný takový povel nezná a s přijatou potravou jedná stejně jako s každou jinou - přebytek energie uloží do tuků. 

Pokud bys snědla tabulku čokolády (550 kcal), tři rohlíky s máslem a medem (500 kcal), k nim si dala hrnek kakaa (300 kcal) a pak pár sušenek, vyšlo by to na 1500 kcal. Což je denní doporučovaný příjem pro hubnoucí ženu. Celodenní, ne hodinový... Většina holek spálí při půlhodince s Jillian okolo 200 kcal - ty bys ji musela cvičit denně po celý týden, abys tento dýchánek vyrovnala.

A když už jsme u toho týdne - zjednodušeně řečeno, na zhubnutí kilogramu tuku je potřeba spálit 7000 kcal, na půl kila 3500 kcal a to při rozpočítání na týden znamená snížení denního příjmu o 500 kcal (část z těch 500 kcal se dá také "vycvičit", ale efektivnější je jak snížení příjmu, tak cvičení). Ale ty teď s váhou nemůžeš pořádně pohnout, protože stále dáváš dolů to, co jsi nabrala posledně, když sis říkala, že "dneska už to nemá cenu"...

A vůbec, pokaždé, když se neovládneš, tento návyk jen posílíš a o to těžší je s ním pak skoncovat - mně to trvalo 5 let, do toho přece nechceš spadnout... Děláš to nejen pro hezčí tělo, ale hlavně pro zdravější psychiku a spokojený život!

Tvoje nové heslo je: 

Každá kalorie se počítá. Přijaté kalorie se sčítají, ale ty vydané se násobí!

Je to nadnesené, ale pravdou je, že po každém cvičení nakopneš metabolismus a to pak spaluje ještě dlouho poté, co docvičíš, čili se de facto opravdu znásobují - a taky to zní jako větší motivace...:D

6. 7. + Není to dieta, ale změna životního stylu! (a tip navíc:))

Příjemné dopoledne přeji:)!

Včerejší jídelníček:

6:50 - ovesné vločky, jahody, pár lžiček vanilkového tvarohu

10:15 - 400ml podmáslí, mandle, křehké plátky

14:00 - fazolky (z konzervy) ohřáté s uzeným tofu (200g), tmavá kaiserka

18:30 - dvě salátové okurky (cestou z práce)

19:15 - salát - bílé papriky, ledový salát, eidam (doma, zapomenutá svačina:))

22:15 - čtyři rajčata, plátek kvalitní šunky s vajíčkem (obojí bez tuku v mikrovlnce), dvě lžičky bramborové kaše (příprava obědu příteli)

Jo, cestou do práce jsem zjistila, že jsem nechala doma oběd a odpolední svačinu:D, naštěstí jsem měla čas si něco koupit. Odpolední horko v práci mi totálně vzalo chuť k jídlu, ta přišla večer, mrcha, takže jsem hladově chodila do spíže a ledničky a přítel ze mě měl srandu...:)

Při projíždění tumblr stránek jsem našla tento zajímavý výrok:

Jen málo lidí změní celý svůj životní styl, stanou se "fit", jedí lépe a jsou z nich
zdravější, šťastnější a pozitivně smýšlející lidé. Většina jen zhubne.
(A znovu přibere.)

To je přesně to, co dobře víme - ne dietou, ale teprve změnou životního stylu dosáhneme cíle. Zafixujeme si, že chceme jíst zdravě a postupně to přijímáme jako samozřejmost. Totéž platí u cvičení, nejprve se k němu nutíme, pak si zvykneme na endorfiny a dobrý pocit, který ze sebe máme a později jsme nervózní, když cvičit nestihneme. A když během toho všeho zjistíme, že se vlastně začínáme mít opravdu rády, máme větší radost ze života, více energie a nadšení, pak teprve vidíme, že to má opravdu smysl - ne proto, že jsme zhubly několik kilogramů, ale proto, že jsme spokojené samy se sebou!

Odříkání nikam nevede, užívání si života a zdravé sebevědomí jsou naopak nezbytně nutné:)!

A na závěr přidám tip, který je přínosný zvláště v létě:

Když před jídly vypijete dvě sklenice vody, můžete zhubnout až o 2 kila více, než kdybyste to nedělaly. - Není tady napsáno, za jak dlouhou dobu a podobně, ale přesto, nějak jsem si na to teď sama od sebe navykla a je pravda, že bývám dříve sytá. Ideální to není, ředí se tak trávicí šťávy, ale v létě máme stejně dbát na přísun tekutin...:) Samozřejmostí je doplnit talíř o zeleninu, která pocit sytosti díky vláknině také podporuje a ta navíc díky vodě v žaludku nabobtná - perfektní kombinace!

5. 8. + Dostávám znamení o tom, že bych na sobě měla pracovat:)

6:55 - ovesná kaše (voda) se dvěma broskvemi, lžící holandského kakaa a bílé Hollandie

10:45 - odtučněný tvaroh (půlka vaničky) se dvěma lžičkami vanilkového tvarohu a jahodami, lžíce ovesných vloček

13:45 - hovězí na cibuli a víně, rýže natural, ledový salát + káva s mlékem

18:15 - bílé papriky, ledový salát, eidam

21:00 - cuketa osmahlá s 200g tofu naloženém s česnekem a olivovým olejem

Pohyb: 100 dřepů se zátěží, chvilka na Leg masteru - chtěla jsem na švihadlo, ale nemohla jsem jej najít:-/

Dámy, krásné pondělí přeji!

Přemýšlela jsem o důvodech, proč bych měla být opatrná co se jídla týče a nedovolit, abych spadla tam, kde jsem začala. A jak jsem nad tím koumala, ukázalo se během posledních dní několik zajímavých znamení....

- kolegové mi hezky naznačili, že se jim líbím a že jsou rádi, že na místo, které dělám, po dlouhé době nastoupila hezká štíhlá holka (pak se začali stavovat za mnou a bonzovat na sebe, komu se líbím víc, inteligentni...:D)

- jeli jsme s rodiči přítele do centra města a stavili se i do sekáče, milého maminka je nádherná ženská se skvělou postavou a jak se probírala oblečením, napadalo mě, že by bylo hodně špatné, kdyby partnerka byla silnější než matka...

- dneska jsem viděla slečnu zhruba stejně starou, která na sobě měla de facto stejné tílko jako já, ale zhruba o 10 kg více... tam bych se pomalu dostala, kdybych nepřestala s ujídáním, přejídáním a nekontrolovaným -jídáním obecně...

- v poslední době kolem sebe vídám spousty těhotných žen a říkám si, že pokud si nevštípím správný přístup k jídlu a cvičení nyní, s dětmi to bude mnohem těžší a já se díky kilům nabraným v těhotenství zařadím mezi korpulentní maminky...

- a hlavně - chci se líbit sama sobě, což teď splňuji, ale jestli sejdu ze správné cesty, brzy to platit nebude.

Vím, že je to povrchní:), ale tomu se v rámci úvah o těle dá vyhnout jen těžko.

Jaké jsou vaše důvody a motivace:)?

 PS: V jednom komentáři bylo poznamenáno, že článek vyznívá, jako bych pohrdala silnými lidmi. Není to pravda, mám silné známé, kamarády... i žena s nadváhou může být dle mých měřítek krásná, chlapa při těle si dovedu představit jako svého partnera. Pravdou ale je, že sama se cítím lépe štíhlejší a společnost bohužel vnímá štíhlého člověka (zvláště pak ženu) pozitivněji.

4. 8. + Tři inspirující pravidla

Krásnou neděli přeji!

6:50 - ovesná kaše (voda) s jahodami a Hollandií

10:15 - mistička smíchaného odtučněného a vanilkového tvarohu, pár křehkých plátků

13:30 - hromada kuskusu s fazolkami, sýrem, dušenými rajčaty a paprikami, ledový salát

16:30 - půlka dietního hermelínu, ledový salát

19:30 - velká cuketa, na plátky orestovaná, olivový olej, 200g cottage

+ později ujídání při vaření, dělala jsem vynikající hovězí a byla jsem z něj blahem mimo:)!

A protože vidím, že mám opět ve všech jídlech mléčný výrobek, na dnešek jsem si nachystala na oběd právě ono hovězí a k večeři tofu.

Včera jsem narazila na zajímavý obrázek  - ano, je to lehce kýčovité:), ale...

1) Pokud nepůjdeš za tím, co chceš, nikdy toho nedosáhneš.

2) Jestli se nezeptáš, odpověď vždy bude "ne".

3) Když neuděláš krok kupředu, budeš stále na tomtéž místě.

Myslím, že tato hesla bychom si všichni měli čas od času říct a zamyslet se nad nimi. 
A když už jsme u toho:

Pokud jsi čekal/a na znamení, tohle je ono! 

Nuže, dámy:)?

3. 8. + O absurditě focení zadků volejbalistek

...i ex-prezident Bush se rád mrkne:)

6:50 - tři míchaná vejce, dva plátky celozrnného toustového chleba Warburtons

10:15 - proteinový nápoj, půlka velké cukety (zapomněla jsem si svačinu:))

14:00 - červená čočka s restovanou cuketou (recept)

17:00 - půlka dietního hermelínu, ledový salát

20:15 - pár plátků 96% šunky, kousek eidamu, tři knackebroty

Po dlouhé době jídelníček bez větších úletů:)

Je to dáno i tím, že jsem v práci, čili doma už jen večeřím a po zdravé večeři snáze odolám dobrotkám - prostě si řeknu, že sladkým bych přešvihla kalorie a za dnešek bych nezhubla:D

Dnes jsem našla skvělý článek, upozorňující na úchylku fotografů - zobrazování plážového volejbalu z perspektivy pětiletého dítěte. To totiž díky své výšce jinam než na zadečky koukat nemůže... 

Nejčastější záběry

Ojedinělé snímky - dámy opravdu SPORTUJÍ!

Podívejte se samy na to, kolik fotek najde google při zadání "beach volleyball ass". Jasně, dámám to sluší, samy se oblékají do plavkových úborů a nakrucují se, ale přesto mi ta obsese připadá podivná. A  už vůbec nechápu tohle nebo dokonce tohle - proč ty ženské proboha někdo takto fotí a ještě svá "veledíla" zveřejňuje?

Takže mě nadchla fotosérie, která nám ukazuje, jak by vypadaly jiné sporty, focené jako volejbal. Do-po-ru-ču-ji:)! Článek je vtipný, provokativní a hlavně přiměje k zamyšlení.

Obrázek dne - stres a sladké

Fascinující, viďte:D

Zároveň musím přiznat, že je to jeden z důvodů, proč mám v poslední době problém s přidáváním jídelníčků. Jím zdravě, ale je to tady večer čokoláda u filmu s milým, tady si chystáme snídani a já si dám více, udělám mu tak dobrou večeři, že mu kus ujím... Jak jsem nedávno psala, nemáme teď úplně dobré období, takže si (nám) život zpříjemňuji i touto formou (romantická snídaně si s ovesnými vločkami moc neslučuje:)). Navíc špatně spím, čili jsem unavená na cvičení a mám na vše málo energie... na druhé straně jsem u pana Fořta četla, že stres zvyšuje potřeby metabolismu třeba i o 20 %, takže alespoň malá útěcha by byla:D


ALE!
Teď se dívám, že je to můj 100. příspěvek.
První stovka byla rozjezdová, tak proč to od zítřka neroztočit naplno? Zdravě a štíhle! Protože co mě povzbudí více než zdravé jídlo a dostatek pohybu...:)!

Fyzický vs. emoční hlad

Pěkný den přeji:)!

Včera jsem našla zajímavý obrázek, o který se s vámi musím podělit.

Fyzický vs. emoční hlad

1) přichází zvolna a může být odložen X přichází náhle a působí naléhavě

2) zažene jej jakékoliv jídlo X způsobuje určité chutě (pizza, čokoláda, zrmzlina...)

3) jakmile jste najedení, dále nejíte X jíte víc, než byste jedli běžně, cítíte se plní

4) jídlo způsobuje potěšení, ne vinu X máte pak výčitky a jste rozmrzelí

Podle mého může tato tabulka fungovat jako jakýsi "tahák" pro ty, kteří mívají se zajídáním emocí problém. Já sama na sebe aplikuji něco podobného - když cítím známé nutkání, snažím se jít ven, kde mě nic neruší a ptám se sama sebe, zda jsem dost jedla a kdy naposled. Když si zodpovím, že od posledního jídla uběhly dvě hodinky, řeknu si, že se ještě na chvilku zabavím a uvidím. Mám ověřeno, že další hodinku pak vydržím bez problémů a najím se normálně a třeba si o trochu zvětším porci.

Také se sama sebe ptám, zda mám hlad "v bříšku" nebo "na hrudi" - zní to bizarně:), ale je pravda, že když jsem napjatá a neklidná, mám nepříjemné pocity právě na hrudi. Ve chvíli, kdy si odpovím druhou možností a jsem sama doma, zalezu si s notebookem pod peřinu, čapnu plyšového medvěda a uvolním se, často tak i usnu:) Beru to tak, že hodinka dvě takto "ztraceného" času jsou pořád ničím ve srovnání s mou pošramocenou sebedůvěrou, kterou bych si léčila dalších pár dní. 

Co na to říkáte:)?

Hubnutí a psychika - O velkorysosti

Vítám vás:)

Jsem zvyklá neustále něco číst (kamarádka tomu říká "polykač písmenek":)) a tak když se mi do rukou dostala kniha Myslete velkoryse od Davida J. Schwartze, pustila jsem se i do ní. Knížky o seberozvíjení mám ráda, ale co nemusím je americký styl "můžete být, čím chcete", proto takové publikace beru s rezervou. Zatím jsem někde v polovině, ale pár myšlenek o velkorystosti mne už upoutalo a dokonce by se daly skvěle vztáhnout i k hubnutí:)

Reálné je jen to, co považujete za možné vy

Začala bych uprostřed knihy, kdy autor vypráví o cvičení, které provádí na svých školících kurzech. Zeptá se zúčastněných, kdo z nich "považuje za možné, že by byla v příštích 30 letech odstraněna vězení". Otázku zopakuje a dle očekávání sklízí vlnu námitek - před lupiči a vrahy musíme být chránění, jejich počet by měl naopak být navýšen. Když se skupina utiší, řekne jim, že mu dali důvody, proč jejich odstranění není reálné - nyní jim dává pár minut a prosí, aby usilovně věřili tomu, že vězení odstraněna být mohou.

Zeptá se tedy znovu, jaké kroky je třeba realizovat?

A nápady se postupně objevují: větší důraz na prevenci, lepší sociální programy pro ekonomicky slabé, vybudování center pro návrat vězňů do společnosti...

Tatáž skupina ukázala, že možnosti zde jsou.

Co si z toho můžeme vzít: Neříkejte si, že nezhubnete, protože máte málo času/peněz/discpilíny... ale zkuste vymyslet konkrétní způsoby, jak vaši snahu zhubnout realizujete. U mě je to jednoduché - ve verzi "nezhubnu a když už, pěknou postavu si neudržím" jsem příliš dlouho v práci, nestíhám nakupovat a chystat svačiny dopředu je strašně zdlouhavé, zelenina je drahá... Ve verzi "já to zvládnu!" jsem ráda, že v sedm už jsem doma a stihnu cvičit aspoň půl hodinky, ve volných dnech pak déle, svačinky jsem si vymyslela na přípravu nejméně náročné, obědy vařím na dva dny a k nákupům mnohdy angažuji i milého:)

Trik navíc: Pravidelně (třeba vždy v neděli) se ptejte samy sebe, co můžete pro zlepšení své postavy a příjemného pocitu ze sebe sama udělat. Sepište si seznam toho, co pro své hubnutí děláte nyní a co byste chtěly zlepšit a věřte tomu, že nápady se dostaví samy!

Neupínejte se na negativní zkušenosti

Zajímavý poznatek: Víte, proč se tvůrci reklam v posledních letech snaží, aby jejich reklamy byly milé, hezké a veselé až vtipné? Lidská mysl funguje totiž tak, že negativní zážitky a myšlenky sama nevyvolává a má tendence je zapomínat, oproti tomu příjemné prožitky se lépe usazují v naší paměti. Není tedy těžké zapomenout na věci, které si nebudeme sami připomínat.

K tomu se vztahuje i fakt, že současné psychické rozpoložení může ovlivnit i naše vzpomínky. Známe to všechny, něco se nám nepodaří a už si říkáme, že se nám to vlastně nedařilo nikdy a nemáme šanci to změnit - a nebo ještě lepší, drahá polovička vás naštve a vy hned víte, že to dělá "pokaždé":) Ve chvíli, kdy si o průměrném dni řeknete, že za nic nestál, víte, že to tak je - mysl vám nabídne spousty důkazů, že máte pravdu. Ve chvíli, kdy si pomyslíte, že dnešek byl skvělý, opět vám vaše myšlenky ukážou, že tomu tak vážně bylo - která varianta je lepší?

Co si z toho můžeme vzít: Nesplnění našich předsevzetí neznamená, že už je vše špatně a nic nemá cenu. Mělo by to spíše být impulsem, který nás přiměje hledat lepší řešení. Takže když děláte vše proto, aby se vám postava změnila k vaší spokojenosti a přesto přiberete nebo se cítíte nespokojené, to poslední, co máte udělat, je obviňovat se. Naopak je třeba hledat motivaci a dívat se, co ještě můžete zlepšit.

A já opět můžu mluvit ze své zkušenosti - v 17 letech se mi váha díky přejídání a jejich kompenzaci dietami hýbala i o 5 kg během týdne a já se nesnášela za to, že neumím jíst normálně. Vzhledem k tomu, že s jídlem je člověk v kontaktu s jídlem neustále, nějak jsem to vyřešit prostě musela. Stále ještě nejím úplně vyrovnaně, ale oproti předchozí době je to obrovský pokrok. A snažím se vám jít příkladem:), minulý týden se mi nevydařil, musela jsem tedy opět vymyslet něco nového, jinak bych se z toho opět vyhrabávala dlouho - na internetu jsem hledala knížky o přejídání, zvýšila příjem energie, více o sobě přemýšlím a cítím, že jsem udělala další krok správným směrem.

Trik navíc: Každý večer se pochvalte. Poděkujte si za pěkně prožitý den, kdy jste se snažily a připomeňte si příjemné okamžiky. Zároveň se těšte na den další a vykreslete si jej v pozitivním duchu.

A toto stačí stručně:

Jste tím, za koho se považujete

Co si z toho můžeme vzít: Jestliže vy samy o sobě uvažujete jako o neúspěšné, úspěch vás bohužel nepotká a pokud ano, budete jej pokládat jen za náhodu. Jste tím, o kom samy sebe přesvědčíte, že jste:)

Jídlo a emoce aneb Proč zrovna čokoládová zmrzlina?

Pokračuji ve čtení knihy Zbavte se svých kil bolesti od Doreen Virtue a opět jsem narazila na velice zajímavou pasáž, kde vysvětluje vztah mezi jídlem a emocemi, které chceme utišit.

Když dostaneme na něco chuť, nemusí to s naším prožíváním nijak souviset. Ve chvíli, kdy ale máme potřebu sníst větší množství určitého pokrmu, je dost možné, že právě intenzivně cítíme jednu z nedobrých emocí - strach, zlost, napětí, stud (souvisí i s nízkým sebevědomím). Také ale může jít o depresivní pocity či nudu, která je ve spojení se samotou velmi frustrující. Pokud sáhneme po jídle, je zde patrná potřeba se co nejrychleji cítit dobře. Bohužel je to krátkozraké řešení - díky určitým potravinám se opravdu cítíme lépe, ale nepříjemné pocity jsou brzy zpět, zesílené o výčitky ze snězeného množství potravin.

Příčina přejídání odhalena...?

Na začátek chci předestřít, že to, co zde napíši, je dost osobní, ale jsem si jistá, že nějaký dopad můj text mít bude a že opravdu může pomoci.

Holky, krásné úterý přeji:)!

Včera už jsem psala o knížce Zbavte se svých kil bolesti od Doreen Virtue. Kniha je určena zejména lidem, kteří se přejídají proto, že jsou traumatizováni zneužíváním v dětství. Pravdou ale je, že rozhodně může pomoci i nám, u kterých je příčina někde jinde - popisují se zde příběhy lidí, kteří zajídali své negativní emoce (strach, vztek, úzkost), nízkou sebedůvěru, nešťastné manželství a podobně. Autorka popisuje terapii jednotlivých klientů a dává rady, jak můžeme postupovat my sami. Pravdou je, že jen tím, že klienti o svých traumatech klienti při terapii mluvili, shazovali nadbytečná kila sami od sebe. Své problémy totiž začali řešit, stoupla jim sebedůvěra a nepotřebovali už útěch v podobě jídla.

Narazila jsem na pasáž, kde se svěřuje mladá pohledná žena. Má průměrnou výšku okolo 160 cm a k tomu 120 kilogramů. Vždy, když se snaží zhubnout, dosáhne maximálně hmostnosti 100 kg, níže se jí klesnout nepodaří. Díky terapii po pár měsících opět klesne na 100 kg a níže se opět váhu nedaří několik týdnů posunout. Terapeutka nyní nasazuje sílu sugesce. Barvitě ženě vylíčí situaci, kdy klientka stojí v koupleně na váze a ptá se, co vidí. Klientka odpovídá, že na váze je cifra 100. A terapeutka navrhne, ať si žena představí číslo 99,5. Žena mlčí. Po pár sezeních si tuto cifru dokáže velice snadno představit a na příštím sezení ukazuje žena terapeutce fotografii, kde jsou její chodidla, váha a číslo 99,5 - opravdu se jí podařilo váhu snížit, poprvé po mnoha letech!

Později se ukáže, že se k ženě nevhodně choval její otec - nezneužíval ji, ale bral ji jako dospělou, povídal jí o svých milenkách... Ta pak měla problém navazovat s muži normální vztahy a protože měla krásný obličej, alespoň své tělo schovávala za tuk. Díky terapii konečně zhubla a brzy si zvykla na to, že je přirozené, že krásná žena dostává komplimenty a muži jsou k ní pozorní.

Pro mne byl příběh jako rána do hlavy - začala jsem najednou jasně vidět souvislosti. Musím říci, že s rodiči jsem měla vztah v pořádku a netuším, kde se to u mě vzalo, každopádně - nikdy jsem o sobě neuvažovala jako o atraktivní (dlouho jsem ani nebyla, to až poslední zhruba dva roky je situace podstatně lepší:)) a více než na vzhled jsem dbala na to, abych byla milá a lidé se se mnou cítili dobře - kamarádky se na něčí oslavu dlouze strojily, já to zkrátila a raději upekla pro ostatní buchtu. Po přečtení příběhu se mi vybavila věta, kterou jsem řekla, když jsem na váze viděla 58 kg - "NIKDY mi neukázala méně než 60". Vždy, když jsem dosáhla 60kg, do několika dní se u mě opět spustilo přejídání. A když říkám vždy, myslím tím opravdu posledních zhruba 5 let, tedy dobu od svých sedmnácti, kdy jsem se začala svým tělem zaobírat. Teď jsem se zvážila, když jsem měla nad 60 a pak až za dva týdny, kdy už jsem měla 58 kg - a výsledek jste viděly samy, do týdne jsem se vrátila k přejídání. Co z toho vyplývá? Není to tak, že bych se přejídala kvůli špatně sestavenému jídelníčku či příliš namáhavému cvičení. Pravdou je, že já sama sobě nedovolila být štíhlejší.

Řeknu vám, neuvěřitelně mě to nakoplo. Nejde mi už ani o to číslo, ale o mě samotnou - nechci se dále shazovat a omezovat svými představami o mě samé. A ano, je mi jasné, že to na vás musí působit pateticky:), ale jsem moc ráda za to, že jsem tu knížku četla a že nyní vím to, co mi předtím unikalo.

Jídelníček 11. června taktně vynechme...

Holky, moc vám děkuji za podporu, opravdu jste mi pomohly! 
Některé jste mi doporučily přidat sacharidy. Vím, že teď jich jím méně, ale bílkovin a tuků jím dost a pravdou je, že ty by nic nezměnily - hlad ani chutě nemívám, jde o psychiku. Potřeba se čas od času přejíst ve mě je, bohužel, ale asi se není čemu divit, když jsem to v 17-18 letech dopracovala pomalu k bulimii. Ještě loni jsem něco takového dělala třeba i jednou za týden. Co bydlím s přítelem, vím, že "nesmím", takovou holku by si nezasloužil:), jenže i tak tomu jednou za měsíc nezabráním. A to si jídlo nevyčítám - je jasné, že návštěvě si pár kousků buchty s chutí dám nebo že si na grilovačce dopřeji i půlnoční pečené maso. Až ty poslední dva měsíce jsem na sebe přísnější a počítám příjem, ale i v té době jsem si příležitostně bez výčitek dopřála. Jenže je rozdíl dopřát si a vědět, že ke zdravému přístupu k jídlu patří i kus dortu na oslavě narozenin a mezi tím, kdy děláte to, co jsem udělala dneska.
Ale říkám si, že když se mi tu frekvenci podařilo takto snížit, snad se toho jednou zbavím úplně...

Každopádně hlavu vzhůru, jeden špatný den mi mé snažení nezkazí! Zítra mám volno, chci se podívat po nějakém oblečení (když je mi to moje už velké:)), zacvičím si a budu na sebe hodná, protože kdo jiný by mě měl mít rád než já sama:)

Včera jsem to ještě zvládla, dneska už ne.

8:00 - špaldová krupička s půlkou banánu
11:30 - červená čočka s kari, restovanou cuketou a plátkem šunky
12:00 - 15:00 - čokoláda, buchta, tvaroh s mandlemi, oříšky, tyčinky, tousty...
Nevím, jestli mi je víc špatně z toho jídla nebo ze mě samotné.
Snažila jsem se postupně ošálit sama sebe, nepovedlo se. Je fakt, že v takové míře jsem to neudělala už dlouho, vždycky jsem to nějak zvládla. Navíc náznaky byly už včera, ale nevím, jak se toho zbavit nadobro. S takovou si tu váhu neudržím.


Plán na zbytek dne:
1) Uklidím kuchyň, udělám oběd na zítra. U toho budu pít zelený čaj.
2) Za hodinku až dvě si zacvičím.
3) Po cvičení si dám kuřecí vývar, který jsem dopoledne uvařila a k tomu bílkoviny.
4) Na večeři si dám opět polévku nebo dušená rajčata, která jsem si udělala včera. Opět přidám bílkoviny.


Je mi z toho smutno...

Motivace = půl úspěchu

Znáte motivátory?