Pěkný den přeji:)!
Včera jsem našla zajímavý obrázek, o který se s vámi musím podělit.
Fyzický vs. emoční hlad
1) přichází zvolna a může být odložen X přichází náhle a působí naléhavě
2) zažene jej jakékoliv jídlo X způsobuje určité chutě (pizza, čokoláda, zrmzlina...)
3) jakmile jste najedení, dále nejíte X jíte víc, než byste jedli běžně, cítíte se plní
4) jídlo způsobuje potěšení, ne vinu X máte pak výčitky a jste rozmrzelí
Podle mého může tato tabulka fungovat jako jakýsi "tahák" pro ty, kteří mívají se zajídáním emocí problém. Já sama na sebe aplikuji něco podobného - když cítím známé nutkání, snažím se jít ven, kde mě nic neruší a ptám se sama sebe, zda jsem dost jedla a kdy naposled. Když si zodpovím, že od posledního jídla uběhly dvě hodinky, řeknu si, že se ještě na chvilku zabavím a uvidím. Mám ověřeno, že další hodinku pak vydržím bez problémů a najím se normálně a třeba si o trochu zvětším porci.
Také se sama sebe ptám, zda mám hlad "v bříšku" nebo "na hrudi" - zní to bizarně:), ale je pravda, že když jsem napjatá a neklidná, mám nepříjemné pocity právě na hrudi. Ve chvíli, kdy si odpovím druhou možností a jsem sama doma, zalezu si s notebookem pod peřinu, čapnu plyšového medvěda a uvolním se, často tak i usnu:) Beru to tak, že hodinka dvě takto "ztraceného" času jsou pořád ničím ve srovnání s mou pošramocenou sebedůvěrou, kterou bych si léčila dalších pár dní.
Co na to říkáte:)?
Je to opravdu zajímavé! Určitě se tím pokusím řídit a vzít si to trochu k srdci..děkuju za zajimavý článek..
OdpovědětVymazatSouhlasím s tím hladem "v bříšku" a "na hrudi". Sama to tak pociťuji a snažím se identifikovat, kdy mé tělo opravdu umírá hladem, nebo se snaží pouze zajíst nudu :D.. A dále souhlasím s tou aktivitou, když to na tebe přijde. Já nezajídám sice emoce, ale většinou nudu, proto raději vyjdu ven na procházku, kde se odreaguji a "hlad" přejde :)
OdpovědětVymazatJá mám emoční hlad vždycky večer doma, když se nudím. Najednou mě přepadne chuť, jím furt a jsem plná, přitom se nemůžu zastavit a jím furt dál... nejhorší je, že já to všechno vím, teoreticky, ale špatně se mi s tím bojuje, prakticky :D
OdpovědětVymazatHezký článek. Já poznám úplně přesně, kdy je můj hlad emoční a kdy fyzický. Bohužel zrovna ten emoční se hodně špatně ovládá, ale taky se na tom snažím pracovat :)
OdpovědětVymazatprávě sem skončila s nacpáváním :( pět dní sem se hezky držela a už se radovala že je to na chvíli za mnou (pro mě je max nepřejídání se 3 dny) a zase jsem to pokazila...ale víc mě mrzí, že to nebylo to bezmyšlenkovité jezení, dneska sem si u každého sousta říkala že je to špatně..ale nepřestala sem :( achjo
OdpovědětVymazatAnonymku, i tak je to pět dní - čili skoro dvojnásobek obvyklého času! To je perfektní výsledek, jde poznat, že to dokážeš oddálit! A dneska sis to uvědomovala, což je ještě lepší, jsi na správné cestě. Na zítra si nachystej zdravá jídla a svačinky, zacvič si, ale rozhodně nedrž žádnou hladovku, jede se dál. Budu ráda, když mi zítra zase napíšeš, jak to šlo, domluveno:)? Zvládneš to:-*!!!
Vymazat