Pokračuji ve čtení knihy Zbavte se svých kil bolesti od Doreen Virtue a opět jsem narazila na velice zajímavou pasáž, kde vysvětluje vztah mezi jídlem a emocemi, které chceme utišit.
Když dostaneme na něco chuť, nemusí to s naším prožíváním nijak souviset. Ve chvíli, kdy ale máme potřebu sníst větší množství určitého pokrmu, je dost možné, že právě intenzivně cítíme jednu z nedobrých emocí - strach, zlost, napětí, stud (souvisí i s nízkým sebevědomím). Také ale může jít o depresivní pocity či nudu, která je ve spojení se samotou velmi frustrující. Pokud sáhneme po jídle, je zde patrná potřeba se co nejrychleji cítit dobře. Bohužel je to krátkozraké řešení - díky určitým potravinám se opravdu cítíme lépe, ale nepříjemné pocity jsou brzy zpět, zesílené o výčitky ze snězeného množství potravin.
 |
| Účinky složek obsažených v čokoládové zmrzlině |
Na první pohled je jasné, že příjemně se díky zmrzlině necítíme jen proto, že je dobrá:) Výše uvedené účinky jsou opravdu stejné jako u antidepresiv - včetně účinku krátkodobého dodání energie, kdy se díky cukru cítíme plní elánu (přesněji - do chvíle, než nastane hypoglykemie).
Je ale jasné, že tyto účinky nemá jen čokoládová zmrzlina - níže jsou výsledky průzkumu, který Doreen jakožto terapeutka provedla mezi svými klienty:
 |
| Výsledky průzkumu |
Rozhodně s tím nemusíte souhlasit, mně se to ale zdá svým způsobem velice smutné, svým způsobem úžasné...
Pravdou ale je, že bez ohledu na konkrétní druh potraviny je přejídání vždy záležitostí související s emocemi, se kterými by správně mělo naložit úplně jinak!
Veľmi zaujímavé. Než som otvorila tvoj článok, pustila som sa do čokoládovej zmrzliny =D
OdpovědětVymazatPodľa mňa je to pravdivé, len si človek musí uvedomiť, či má naozaj na tú vec chuť, alebo chce len niečo sladké/slané, kalorické, či je hladný alebo či ho láka to, čo má zakázané..
Beuš, napsala si to přesně. Jsem spokojená a pro úplnou idylu bych si dala terase zmrzlinový pohár = perfketní!
VymazatU televize si před spaním zbaštím půl tabulky čokolády = ok.
V práci byl na mě šéf protivný, já se nestihla najíst a v mrazáku je kyblík zmrzliny = opatrně...
Opět velmi zajímavé, já sama nemám sklony ke kompulzivnímu přejídání, nicméně jsem samozřejmě také párkrát zažila situaci, kdy mi jídlo, tedy spíše hodně jídla, bylo útěchou.Sladké mi nic neříká, dvakrát do roka hřeším kyblíkem z KFC, naštěstí mi půlku sní dcery...
OdpovědětVymazatA., moc držím palce, určitě to s milým zvládnete, protože fakt, že si přiznáš problém, je polovina úspěchu a ty máš navíc podporu toho nejbližšího..Jsi silná žena, kterou nikdy nic neporazí.Drž se!
Lauritto, tvé komentáře jsou ÚŽASNÉ:)! I za ten předchozí jsem ti opravdu vděčná:-* Jednoduché to nebude, ale čím víc nad tím přemýšlím (a že se jó snažím nad tím přemýšlet:D!), tím více souvislostí vidím a všechno mi to do sebe zapadá.
Vymazatahoj můžu se te zeptat, jaký máš názor na kalanetiku?
OdpovědětVymazatAhoj Anonymní:) Kalanetiku jsem jednu dobu cvičila, ale nikdy jsem u ní dlouho nevydržela - nebavila mne. A výsledky byly fajn, ale posilování a kardio mi postavu zformovalo mnohem lépe;)
Vymazatněco na tom možná bude, ale na druhou stranu....někdy se stane, že mi nic nechybí, nic mě netrápí, nenudím se...ale dostanu chuť na čokoládovou zmrzlinu, prostě jen proto, že na ni mám chuť :D
OdpovědětVymazatJasně, to je ta ideální varianta:)! Tento článek je ale zaměřen na kompulzivní přejídání, kdy je vnímání poněkud posunuto...
Vymazat