Pěkný den přeji:)!
Včera jsem našla zajímavý obrázek, o který se s vámi musím podělit.
Fyzický vs. emoční hlad
1) přichází zvolna a může být odložen X přichází náhle a působí naléhavě
2) zažene jej jakékoliv jídlo X způsobuje určité chutě (pizza, čokoláda, zrmzlina...)
3) jakmile jste najedení, dále nejíte X jíte víc, než byste jedli běžně, cítíte se plní
4) jídlo způsobuje potěšení, ne vinu X máte pak výčitky a jste rozmrzelí
Podle mého může tato tabulka fungovat jako jakýsi "tahák" pro ty, kteří mívají se zajídáním emocí problém. Já sama na sebe aplikuji něco podobného - když cítím známé nutkání, snažím se jít ven, kde mě nic neruší a ptám se sama sebe, zda jsem dost jedla a kdy naposled. Když si zodpovím, že od posledního jídla uběhly dvě hodinky, řeknu si, že se ještě na chvilku zabavím a uvidím. Mám ověřeno, že další hodinku pak vydržím bez problémů a najím se normálně a třeba si o trochu zvětším porci.
Také se sama sebe ptám, zda mám hlad "v bříšku" nebo "na hrudi" - zní to bizarně:), ale je pravda, že když jsem napjatá a neklidná, mám nepříjemné pocity právě na hrudi. Ve chvíli, kdy si odpovím druhou možností a jsem sama doma, zalezu si s notebookem pod peřinu, čapnu plyšového medvěda a uvolním se, často tak i usnu:) Beru to tak, že hodinka dvě takto "ztraceného" času jsou pořád ničím ve srovnání s mou pošramocenou sebedůvěrou, kterou bych si léčila dalších pár dní.
Co na to říkáte:)?
