Na začátek chci předestřít, že to, co zde napíši, je dost osobní, ale jsem si jistá, že nějaký dopad můj text mít bude a že opravdu může pomoci.
Holky, krásné úterý přeji:)!
Včera už jsem psala o knížce Zbavte se svých kil bolesti od Doreen Virtue. Kniha je určena zejména lidem, kteří se přejídají proto, že jsou traumatizováni zneužíváním v dětství. Pravdou ale je, že rozhodně může pomoci i nám, u kterých je příčina někde jinde - popisují se zde příběhy lidí, kteří zajídali své negativní emoce (strach, vztek, úzkost), nízkou sebedůvěru, nešťastné manželství a podobně. Autorka popisuje terapii jednotlivých klientů a dává rady, jak můžeme postupovat my sami. Pravdou je, že jen tím, že klienti o svých traumatech klienti při terapii mluvili, shazovali nadbytečná kila sami od sebe. Své problémy totiž začali řešit, stoupla jim sebedůvěra a nepotřebovali už útěch v podobě jídla.
Narazila jsem na pasáž, kde se svěřuje mladá pohledná žena. Má průměrnou výšku okolo 160 cm a k tomu 120 kilogramů. Vždy, když se snaží zhubnout, dosáhne maximálně hmostnosti 100 kg, níže se jí klesnout nepodaří. Díky terapii po pár měsících opět klesne na 100 kg a níže se opět váhu nedaří několik týdnů posunout. Terapeutka nyní nasazuje sílu sugesce. Barvitě ženě vylíčí situaci, kdy klientka stojí v koupleně na váze a ptá se, co vidí. Klientka odpovídá, že na váze je cifra 100. A terapeutka navrhne, ať si žena představí číslo 99,5. Žena mlčí. Po pár sezeních si tuto cifru dokáže velice snadno představit a na příštím sezení ukazuje žena terapeutce fotografii, kde jsou její chodidla, váha a číslo 99,5 - opravdu se jí podařilo váhu snížit, poprvé po mnoha letech!
Později se ukáže, že se k ženě nevhodně choval její otec - nezneužíval ji, ale bral ji jako dospělou, povídal jí o svých milenkách... Ta pak měla problém navazovat s muži normální vztahy a protože měla krásný obličej, alespoň své tělo schovávala za tuk. Díky terapii konečně zhubla a brzy si zvykla na to, že je přirozené, že krásná žena dostává komplimenty a muži jsou k ní pozorní.
Pro mne byl příběh jako rána do hlavy - začala jsem najednou jasně vidět souvislosti. Musím říci, že s rodiči jsem měla vztah v pořádku a netuším, kde se to u mě vzalo, každopádně - nikdy jsem o sobě neuvažovala jako o atraktivní (dlouho jsem ani nebyla, to až poslední zhruba dva roky je situace podstatně lepší:)) a více než na vzhled jsem dbala na to, abych byla milá a lidé se se mnou cítili dobře - kamarádky se na něčí oslavu dlouze strojily, já to zkrátila a raději upekla pro ostatní buchtu. Po přečtení příběhu se mi vybavila věta, kterou jsem řekla, když jsem na váze viděla 58 kg - "NIKDY mi neukázala méně než 60". Vždy, když jsem dosáhla 60kg, do několika dní se u mě opět spustilo přejídání. A když říkám vždy, myslím tím opravdu posledních zhruba 5 let, tedy dobu od svých sedmnácti, kdy jsem se začala svým tělem zaobírat. Teď jsem se zvážila, když jsem měla nad 60 a pak až za dva týdny, kdy už jsem měla 58 kg - a výsledek jste viděly samy, do týdne jsem se vrátila k přejídání. Co z toho vyplývá? Není to tak, že bych se přejídala kvůli špatně sestavenému jídelníčku či příliš namáhavému cvičení. Pravdou je, že já sama sobě nedovolila být štíhlejší.
Řeknu vám, neuvěřitelně mě to nakoplo. Nejde mi už ani o to číslo, ale o mě samotnou - nechci se dále shazovat a omezovat svými představami o mě samé. A ano, je mi jasné, že to na vás musí působit pateticky:), ale jsem moc ráda za to, že jsem tu knížku četla a že nyní vím to, co mi předtím unikalo.
